Odpuštění

 

Odpuštění je důležitým aktem, kterým dáváme najevo své pochopení o tom, že lidé si ve skutečnosti ubližovat nechtějí. Vždy jednají tak, jak to v dané chvíli nejlépe umí a pokud tím někomu ublížili, jejich duše touží po odpuštění. 

Neměli bychom nad druhými vynášet soudy, nepřemýšlet o tom, zda si naše odpuštění zaslouží nebo ne. Zaslouží si ho vždy. A nám to pomůže v tom, že sami sebe uvolníme z negativních emocí, které vzpomínky na daného člověka doprovází, které nás obírají o energii a radost ze života.

Odpouštíme-li druhému člověku, musíme zároveň odpustit také sami sobě. Odpustit si, že jsme v druhém člověku neviděli jeho čistou duši, která se na Zemi přišla učit stejně, jako se zde učíme i my. Odpustit si, že jsme jeho chování k nám vnímali jako ublížení, protože jsme ještě nebyli na takové výši poznání, abychom to přijali s vděčností za životní lekci, kterou jsme pro náš další vývoj potřebovali.

Odpustit sám sobě je nejvyšším aktem sebelásky.