Sebeláska

Mít rád sám sebe je jednoduché i těžké zároveň. Myslíme si, že jsme tím prvním člověkem, kterého máme rádi, protože sami sobě bychom nic špatného neudělali. Ve skutečnosti jsme tím posledním a to "špatné", co si děláme, je to, že myslíme na druhé a na sebe zapomínáme.

Druhým lidem se věnujeme proto, že na nich vidíme jistou podobnost. Jejich problémy se velice podobají těm našim a to nás k druhým lidem přitahuje, hledáme u nich pochopení a pomoc. V podstatě v nich vidíme sami sebe. Hledáme-li způsob, jak pomoci druhým, nevědomky hledáme způsob, jak pomoci sami sobě. 

Důležité ale je uvědomit si zákonitost, že druhým lidem můžeme poskytnout skutečnou pomoc až ve chvíli, kdy jsme dokázali pomoci sami sobě a tím získali potřebnou sílu. Je třeba sestoupit do svého srdce a v něm hledat příčiny svých problémů. Procítit, kde jsme šli jinou cestou, než jakou nás srdce chtělo vést. Odpustit si, že jsme se této "chyby" dopustili apřijmout sami sebe s tím, že se nejednalo o chybu, ale o proces učení, ke kterému chybování neoddělitelně patří.

Naše schopnost sebelásky je velmi důležitá pro nás, abychom dokázali žít svůj život. A pro druhé, abychom jim dokázali pomoci.