Světlo a tma

Žijeme ve světě, který má duální podobu, kde vše existuje ve svých protikladech. Noc a den, dobro a zlo, muž a žena ... Symbolem této duality je monáda. 

Mezi protikladnými jevy neexistuje hranice, která by je od sebe oddělovala. Vše se neustále proměňuje, do svých protikladných projevů přechází zvolna, jako když se den mění v noc a noc v den.

Protiklady nejsou zřejmé jen ve vnějším světě, ale také v našem nitru. Každý v sobě nese všechny emoce v jejich pozitivních i negativních podobách. Záleží jen na momentální situaci, který z emočních pólů se v ní projeví. Snažíme se jednat tak, aby druzí viděli jen naše "lepší já", ale najednou přijde situace, kdy pravda vyjde najevo, kdy je překvapené nejen naše okolí, ale i my sami. Situace, kdy své emoce přestaneme ovládat, kdy emoce ovládají nás.

Jsou to chvíle, které pro nás mohou být nepříjemné, ale přijměme je s vděčností, že jsme uviděli pravdu o sobě. Přijměme sami sebe takové, jací jsme a začněme na sobě pracovat. Neodmítejme tu část, která se nám nelíbí. Ta k nám také patří, to jsme také my.

Kolem roku 2012 se hovořilo o tom, že to bude začátek Nové Země. Že dojde k velké přeměně, která k nám přijde z venku a my se do ní jen probudíme. Tuto změnu nám však nemůže nikdo přinést, tou musíme projít my sami, ve svých srdcích. Po roce 2012 nastaly podmínky k tomu, abychom si uvědomili všechny protiklady, které v sobě máme a začali je spojovat.

Jak je spojovat? Dívat se na sebe laskavýma očima, přijímat se a odpouštět si. Všichni jsme prošli velmi dlouhou cestou, na které jsme nasbírali mnoho zkušeností. "Před svítáním bývá největší tma." Pobuďme se do nového dne. Jaký ten den bude, o tom si můžeme rozhodnout každý sám.